Od léku k legendě. Strhující historie ginu
Gin má za sebou dlouhou cestu, kdy se z lékárenského experimentu stal jedním z nejpopulárnějších destilátů světa. Ovšem ne vždycky měl na růžích ustláno, zejména v 18. století před vznikem a rozšířením kontinuální destilace. Připomeňte si příběh jalovcové pálenky, který je zároveň odrazem evropských dějin i lidské vynalézavosti.
Kořeny ginu sahají až do středověku. Už arabský učenec Geber v 8. století popsal proces destilace, který se později rozšířil do Evropy. Na Apeninském poloostrově se kolem roku 1000 objevily první jalovcové destiláty. Zpočátku však nešlo o nápoj, ale léčivo. Bylinné výtažky s jalovcem se doporučovaly proti žaludečním potížím, nachlazení i moru – během jeho epidemií se prostory vykuřovaly právě jalovcem.
První písemné zmínky o jalovcové pálence pak pocházejí ze 13. století, ačkoli skutečný zlom přineslo až 16. století. Nizozemský lékař Sylvius de Bouve, známý také jako Dr. Sylvius, experimentoval s obilným destilátem a jalovcem a svůj výtvor prodával pod názvem genova. Tak se zrodil dnešní genever, jenž je považován za přímého předchůdce ginu.
Dutch Courage a cesta do Anglie
Do Anglie se genever dostal v důsledku válek mezi protestantským Nizozemskem a katolickým Španělskem. Angličtí vojáci, kteří bojovali po boku Nizozemců, si oblíbili jejich „holandskou kuráž“ (Dutch Courage), zapříčiněnou konzumací geneveru. Nápoj je zaujal natolik, že si jej po návratu na ostrov přivezli s sebou. S migrujícími Nizozemci se navíc do Anglie dostaly i znalosti destilace.
Rozhodující obrat nastal s nástupem Viléma III. Oranžského na anglický trůn roku 1689. Jakožto Nizozemec měl k ginu blízko, zároveň zakázal dovoz francouzské brandy a také uzákonil domácí destilaci. Pálit díky tomu mohl prakticky každý, a tak se gin stal levným a snadno dostupným nápojem.
Šílenství jménem gin
Královo rozhodnutí mělo i negativní následky. Na přelomu 17. a 18. století zachvátil Londýn fenomén zvaný Gin Craze. V době chudoby, špatné hygieny a znečištěné vody byl gin „bezpečnějším“ nápojem, který byl dokonce levnější než pivo. Pily ho všechny vrstvy společnosti, od šlechty po nejchudší. Gin se dokonce stal „měnou chudých“ a mzda se jim vyplácela v tomto nápoji.
Roční spotřeba ginu v Londýně v té době dosahovala deseti milionů galonů, tedy až 70 litrů na hlavu. Alkoholismus ničil celé rodiny, k dobré pověsti ginu nepřispívaly ani tehdejší nejlevnější varianty, které často obsahovaly toxické příměsi včetně terpentýnu. To vše se odrazilo i v dobové satiře. Nejslavnější je grafika Beer Street and Gin Lane malíře Willama Hogartha, která kontrastovala spokojené pijáky piva se zuboženými oběťmi ginu.
Zákazy, regulace a zrod kvality
Obrovská konzumace ginu a s ní související negativní dopady na společnost si vyžádaly zásah státu. Mezi lety 1729 až 1751 bylo přijato osm tzv. Gin Acts, které postupně omezovaly výrobu a prodej tohoto destilátu. Poslední z nich, Tippling Act (1751), zpřísnil licenční podmínky a zvýšil daně, čímž zanikly nelegální palírny. Pomohla i neúroda z roku 1757, kvůli níž byla destilace obilí úplně zakázána.
S koncem divokého období se začaly objevovat první velké palírny a značky. V té době převládal Old Tom Gin, sladší a jemnější varianta. V polovině 19. století ho však nahradil modernější London Dry Gin, který díky destilační koloně nabídl čistší a sušší chuť.
Ginové paláce a zlatý věk
Technologický pokrok a objev plynového osvětlení umožnily vznik tzv. ginových paláců, elegantních barů s mahagonem, mosazí a zrcadly, kde se gin podával s důstojností jemu vlastní. Gin se ze „sprostého pití“ stal společenským nápojem a symbolem britského stylu.
Současně získal i praktické využití: britští námořníci ho pili s citrusy proti kurdějím a v koloniích se míchal s tonikem obsahujícím chinin coby lék proti malárii. Tak vznikl legendární Gin & Tonic, původně čistě preventivní drink.
Krize a návraty
Ve druhé polovině 19. století ginu paradoxně napomohla katastrofa, kdy mšička révokaz zničila evropské vinice a snížila produkci vína i koňaku. Gin se tak stal dostupnější alternativou a jeho obliba opět rostla. Po druhé světové válce sice ustoupil jiným destilátům, ale nikdy zcela nezmizel.
Od začátku 21. století pak zažívá gin své druhé velké šílenství, tentokrát ovšem v pozitivním slova smyslu. Po celém světě vznikají moderní craftové palírny, jež experimentují s botanicals a dávají vzniknout stovkám nových značek i stylů.
Gin, kdysi přezdívaný Mother’s Ruin, se stal symbolem elegance a kreativity. Jeho vývoj od léčiva přes šílenství a zákazy až po dnešní boom je důkazem, že i nápoj s nejtemnější minulostí může mít nejzářivější budoucnost.